Září 2007

Papaaa

19. září 2007 v 17:37 | Therrezka |  My
Už jsem nad tím dlouho přemýšlela, a dneska jsem se konečně rozhodla-rezignuju:). Už do blogu nebudu psát, vkládat články, obrázky ani komentáře. Děkuju všem, kteří si mé články a názory četli-moc si toho vážím. Ale už mi to nedělá takovou radost jako předtím. Stěhuju se na jiný bloček, který si udělám sama podle sebe. Děkuju moc všem..
Therrezka:)



I´m Not Okay

13. září 2007 v 19:46 | Therrezka |  My Chemical Romance

The Ghost Of You

13. září 2007 v 19:44 | Therrezka |  My Chemical Romance

Helena

13. září 2007 v 19:42 | Therrezka |  My Chemical Romance

Pictures of my love.....ehhh teda Gee:P

13. září 2007 v 19:15 | Therrezka |  My Chemical Romance
Huráááá už mi konečně zapojili neeeet:D!!! Nikdo netuší jak se mi stýskalo po brouzdání netem a hledání fotek^^... Ale už bych se zas moc rozkecala-zkrátka-celou tu dobu jsem na booku poslouchala pouze a jedine My Chemical Romance. No řekněte, nemá Gerard nádherný hlas?? Eh, to se taky netýká tématu... Jednoduše jsem si prostě vyhledala nějaké fotky Geeho, a kromě toho abych je celý den očumovala jsem se rozhodla je hodit i sem. No, to je celý... npochopím proč jsem todle psala, ale... to je jedno^^.¨
Tralaláááá^^....
Jééé miluju ty jeho americký úsměvy:D:D:D!!!
Wow..no...cement*.*...
Jééé andílek-tak že bych ho knečně našla:D:D:D??
Ehhhh...*Slina jí právě odpadla od pusy na klávesnici^^*
Ááááá tolik Amerických úsměvů, já se snad zblázním:D:D:D! No jeden hezčí než druhej^^...
Kuk:D! Kam se asi dívá?? Já tam přece nebyla:/:P^^
^^............(myslím že to nepotřebuje obsáhlejší komentář^^)
Slint...eheh...*,*
Hi:D! Tak tohle si dám asi na plochu:D! Dycky když si zapnu comp, Gerard mě pozdraví:D!
Já se snad rozbrečím:´(...
Wayovi ani nemusí doma svítit^^...
Co? Hlasitěji?? To de:D?? (Trochu mi to připomína jednoho t-zerta na icq^^.. ale to už je jinej příběh^^...)
:).............(nic lepšího mě nenapadá:))
Doufám že si jako nekřupe prsty O.O...Aaaah nesnáším ten zvuk^^!
*.* *.* *.*(a tak to pokraˇuje ještě další tři stráky^^)
Jééé také neviňátko^^!!<3!!!!
XD XD XD Andílek^^.... no že mu to sluší:)???
Jéé Gee a Micky Wayovi:)
Škoda že je to tak malý:(... Ale i tak-vlela bych se tam:P???
Kdo by oolal tomu nádhernýmu pohledu?? *Moře rukouXD*
Jééé to je můj upírek^^.. Kdo si chce nechat vysát krev?? Jááá!!! Kde?? Všudeeee!!!(^^)

Tělo jako důkaz

5. září 2007 v 11:38 | Therrezka |  Sebepoškozování
Tělo jako důkaz

Princezna Diana není jedinou slavnou osobností, která přispěla k tomu, že se o tomhle jevu začalo otevřeněji diskutovat. Angelině Jolie bylo třináct, když se nožem zranila poprvé, a pokračovala v tom až do šestnácti. I ona později přiznala: "Snažila jsem se něco cítit, hledala nové věci, měla romantické představy o krvi. Ubližovala jsem si. Teď už chápu, že to bylo volání o pomoc." Na rukou Christiny Ricci zase najdete drobné jizvy - udělala si je sama zapalovačem. "Jak vám najedou endorfiny, bolest se dokonce zmírní. Trvá to chvilku, malé štípnutí, a potom už doopravdy nic moc necítíte, naopak to uvolňuje." Christina si po­dle svých slov ubližovala tehdy, když se snažila udělat dojem na kluky nebo byla naštvaná, že není dost hezká. "Byla jsem rozčilená, tak jsem to udělala, uklidňovalo mě to. Je to strašný způsob, jak se cítit líp. V mozku ale máte dvě části, a jedna chce zničit tu druhou. A myšlenka sebezničení je občas velmi romantická. Teď už to ale je za mnou," řekla. Několik jizev 'zdobí' i levé předloktí Johnnyho Deppa, který je bere jako připomínku důležitých okamžiků v životě. "Moje tělo je svým způsobem deník. Je to něco, co dělali námořníci, určité chvíle v životě, kdy sám sebe označíte, ať už nožem, nebo u profesionálního tetovače," vysvětloval v časopise Details.

blečí

Závislost na uvolnění

Právě vztah k tetování nebo piercingu vás v souvislosti se sebepoškozováním možná napadne jako první. "Někdy se říká, že jde o socializované formy sebepoškozování," vysvětluje psycholožka Kocourková. Jenže zatímco rituály nebo zdobení těla hrají určitou společenskou roli, funkce sebepoškozování je jiná. Obvykle má lidem, co se zraňují, pomoci vyrovnat se s obtížnými emocemi, které nezvládají jiným způsobem, a tak ➤ se je snaží vyjádřit přes své tělo. Nikoli ale proto, aby dávali najevo, že potřebují pomoc - hlavním cílem sebepoškozování je totiž získat úlevu, ne pozornost. Svá poranění většinou skrývají, třeba pod dlouhým rukávem nebo kalhotami. Právě ruce a nohy jsou totiž nejčastějším místem zraňování, na­opak na obličeji byste se s ním setkaly jen výjimečně. Mnoho z těch, kteří se zraňují, přitom v životě funguje zcela ,běžně' a o tom, co se s nimi děje, často neví ani rodina nebo přátelé. Tenhle jev je rozšířenější, než byste čekaly. Odhaduje se, že třeba ve Spojených státech sebepoškozováním trpí asi dva miliony lidí.


Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší," napsal na serveru www.recoveryourlife.com pisatel s přezdívkou D.A.A. "Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

love

Začněte mluvit

Judith Lewis Herman, autorka knihy Trauma and Recovery, tvrdí, že sebepoškozování se často dopouštějí ženy, které byly zneužívány nebo týrány v dětství. Fyzická bolest je pro ně totiž snesitelnější než emocionální. "Vysoké procento těchto klientů trpí různými poruchami osobnosti, jejich emocionální nastavení nedovede zpracovat těžké prožitky, vztahy," říká psychiatrička Gabriela Šivicová z pražského centra RIAPS. Mezi ,spouštěče' sebe­poškozování pak může patřit ztráta vztahů nebo problémy v nich, šikana, stres v práci, zneužívání. "Důvod ale nebývá často jasně vyjádřen, mnoho pacientů neví, proč to dělá. Teprve potom se hledá význam jednání, které je často nevědomé," upozorňuje psycholožka Kocourková. Sebepoškozování obvykle trvá několik let; déle, když se problém neléčí. "Pokud má být pomoc účinná, je třeba pracovat s osobností člověka. Proto nastupuje psychoterapie, která by měla být zaměřená právě na zjištění, proč se sebepoškozování projevilo, a na to, aby se klient naučil jiné způsoby uvolnění emocí a neobracel je proti sobě," říká doktorka Šivicová. Důležitou roli hraje i okolí, které by nemělo problém přehlížet. Řadu informací o sebepoškozování lze nalézt i na internetu, například na serveru www.selfharm.net nebo na www.doktorka.cz, kde existuje i diskuse na téma sebepoškozování.

Především si ale pamatujte, že sebepoškozování je určitá forma komunikace, cesta, jak vyjádřit své pocity.

Zase obrázky

5. září 2007 v 11:01 | Therrezka |  Emo pictures
(print image)

Pictures

5. září 2007 v 10:48 | Therrezka |  Sebepoškozování
Následující obrázky jsou určeny spíše pro silné nátury, není to nic moc pohled.. Ale snad by vás mohly alespoň trošičku odradit..;)

Otázky a odpovědi

5. září 2007 v 10:37 | Therrezka |  Sebepoškozování
1. Je sebeubližování rituálem?
Ano, sebepoškozování se často stává rituálním procesem. Tento rituál zahrnuje specifické prostředí, nástroje a průběh.
Prostředí: Někteří lidé se zraňují pouze na určitých místech. Pro většinu je to domov (koupelna, vlastní pokoj) či alespoň místo, kde mají zajištěno soukromí. Nejčastější dobou je večer. Nástroje: Řada lidi při svém ceremoniálu používá stále stejné nástroje, mohou mít i svůj "vlastní" nůž, žiletku, zapalovač atp. Častěji využívají pouze jeden typ a nástroje nekombinují. Průběh: Ritualizace procesu začíná zajištěním vhodného prostředí, nástroje a specifickou aktivitu, která je u každého individuální. Může se kombinovat s poslechem smutné hudby či pozorováním depresivních obrázků. Naplněním je způsobení rány a uvolnění, kterým obřad končí.
Tyto rituály se stanou pro člověka nezbytné a nemožnost naplnění je pociťována negativně.
2. Je sebezraňování znakem vážnější poruchy?
Ve více případech není, může se týkat lidí, kteří nebývají v dobré psychické kondici, nejčastěji z těchto důvodů:
  • v rodině se vyskytuje psychiatrické onemocnění
  • existují genetické předpoklady ke zvýšenému prahu citlivosti
  • traumatizující životní zážitek
  • dysfunkční rodinné prostředí a partnerské vztahy
U těchto lidí je zvýšené riziko sebeubližování, ovšem nejde o poruchu osobnosti.
Vážnější poruchu diagnostikuje psychiatr, sebepoškozování se často projevuje u těchto diagnóz:
  • hraniční porucha osobnosti
  • deprese
  • poruchy příjmu potravy
  • post traumatická stresová porucha
  • úzkostná porucha
  • obsedantně kompulzivní porucha
  • maniodepresivní psychóza
3. Proč cítím takové uvolnění když si ublížím?
Ubližování sobě sama se stává jakýmsi záchranným mechanismem při tlaku a přetížení. S proudem krve se uvolňují endorfiny a dostavuje se příjemný pocit. Pokud k uvolňění nedochází i jinými způsoby, lehce se stanete na sebepoškozování závislí a v případě, že jej nebudete moci realizovat, můžete pociťovat až abstinenční příznaky. Tento způsob vlastní pomocí vám pomáhá zvládat náročné životní situace a stres, časem si své rituály skutečně užíváte. Stejně jako u každé jiné drogy je však uvolnění pouze dočasné.
4. Proč mají kreativní lidé sklony k sebedestrukci?
Lidé s uměleckými sklony bývají často velmi vnímaví a přecitlivělí, což bývá předpokladem k sebepoškozování. Zdá se, že existuje spojitost mezi živou emocionalitou a prožíváním bolesti. Takoví lidé neberou vše tak, jak je, ale jsou hloubaví a často přemýšlí nad svým postavením ve světě bez naděje a optimismu, hledají pak vhodné způsoby sebeprezentace, což může vyústit jak v sebezraňění, tak v uměleckou tvorbu. Psaní či kreslení jako manifestace problému je pozitivní, proto se doporučuje i v rámci terapie.
5. Proč přestávat, když mi sebeubližování pomáhá?
Je jasné, že sebepoškozování vám pomáhá zvládat emoce, ale je to pouze dočasné řešení. Tento způsob rozhodně není zdravý, způsobuje pocity viny a závislost. Dalším důvodem je riziko. Je již zaznamenáno několik případu, kdy byla rána či řez příliš velké a dotyčný člověk zaplatil životem, o něco více se vyskytuje infekce, hnisající rány či otrava krve. Dalším motivem mohou být rodiče a přátelé, kteří se o vás bojí. Záleží na každém, jaký důvod bude pro něj ten rozhodující.
6. Proč rodiče reagují na sebepoškozování negativně?
Je několik hlavních důvodů k této reakci:
  • Cítí vlastní vinu za vaše ubližování, myslí si, že jsou špatní rodiče.
  • Když byli mladí, neměli žádnou psychologickou literaturu k dispozici, o této problematice se nehovořilo.
  • Rodičovství je pro ně nová zkušenost, je těžké reagovat na vše adekvátně.
  • Mají vlastní problémy, které neumí vyřešit a tím více je trápí, že si jejich dítě ubližuje.
  • Neví, jak vám pomoci, jsou zoufalí.
  • Bojí se o váš život a zdraví.
  • Sami si nikdy vědomě neublížili, nemají náhled na váš problém.
  • Mají vás rádi a chtějí se o vás starat tak, jak to sami nejlépe umí.
Pokud si zoufáte, že vám rodiče "vyhrožují" psychiatrií, neberte to zle, mají očividně strach a uvědomují si, že vám zřejmě více pomůže odborná pomoc, taková reakce je mnohem pozitivnější než lhostejnost a nezájem!

Blázen:P

5. září 2007 v 8:53 | Therrezka |  My

Jeden den podle mě..

5. září 2007 v 8:45 | Therrezka |  x.náš výkec(de)níček.x
Rozhodla jsem se, že si tu teda už konečně napíšu i ten deníček, místo těch mých hloupých myšlenek a básniček.. Píšu si jej jen pro sebe, ale je mi jedno jestli si to budete nebo nebudete číst.. už je mi tak jedno zhruba všecko..
Úterý 5.září 07
6:00-Budík zvoní.. ale já už jsem stejně dávno vzhůru. Včera jsem nemohla usnout, povedlo se mi to až kolem čtvrté ráno, a ani to nějak extra dlouho nevydrželo. Je mi mizerně...nemůžu se ani pohnout, všude kolem je tma, a já s tím nemůžu nic dělat.. No jo, ranní depka j tady.. Uplynulý měsíc to tak chodí pořád, hlvně poslední dva dny.. Slíbila jsem si, že se už neříznu, a vypadalo to dost slibně, ale předevčírem jsem to porušila.. A teď to nemůžu vyržet. Ne, dneska určitě nedojdu do školy. Ale co mám mamce říct?? Nebudu lhát...ale taky jí neřeknu celou pravdu... "Je mi blbě.." Zabralo to! Dneska mám tedy byt pár hodin pro sebe. Zapnu si notebook, a nějak se zabavím..
10:00-Všichni už jsou pryč, a já sedím u notebooku. Právě jsem di založila profil na xchatu. Hmm... proč si vůbec zakládám profil, když nerada chatuju??..účet smazán... Kdyby šlo všecko tak snadno! Podívám se na Andor...nic nového??! A co na icq?? Nikdo není online??! No, stejně nemám chuť si s nikým povídat. Možná bych ten notebook měla zavřít, když se stejně nudím.. Ale nějak to nejde. MUSÍM tady sedět, nechce se mi zvedat, nechce se mi nic.. né že bych byla líná, ale mám pocit, že kdybych se zvedla, musela bych hned spanout.. ne, raději zůstanu tady, v bezpečí na židli...
13:00-Už se vážně nudím. Brácha se každou chvíli vrátí ze školy. Měla bych zalézt do postele.. Z notebooku si pouštím My Chemical Romance, AFI a Nirvanu. My chemical Romance je stejně nejlepší.. Mám je i na ploše.. moc pěkný wallpaper.. Někdo zvoní. Rychle běžím otevřít, ale cestou ještě vypnu notebook. Brácha si mě zase začne dobírat.. hnusná, tlutá, blbá a nemocná..chacha,podívej se na sebe, debile. Ale má pravdu. Určitě má pravdu..! Jdu si lehnout. Stejně za chvíli zase odejde.
14:30-Už je pryč! Rychle k notebooku! Zapni se, zapni se! Táááák... a jak se budu nudit nyní? No jó, mohla bych se KONEČNĚ mrknout na blog, už jsem dlouho nenapsala... co mi tu tak chybí??? Hm... V jedné rubrice mám jenom jeden článek..ale...není to zrovna rubrika, do které bych ráda hledala nějaké informace.. Ale muím to uděat. Zapnu si google, a do lištičky napíšu to slovo.. sebepoškozování.. Hned první web vypadá dost zajímavě..a po jeho rozjetí zjistím, že i opravdu zajímavý je. Hltám slova neuvěřitelnou rychlostí, a co se mi líbí, to kopíruju a spolu s odkazem na zdroj to dávám na blog. Doknce mne zaujme tak, že si začnu vyplňovat ankety, číst články návštěvníků, a plno jiných věcí. Všde je napsáno, jak s tím bojovat.. ale já mám čím dál horší pocit, źe můj boj už nemá žádnou cenu. V kontaktech si najdu odkaz na Modrou linku.. říkala jsem si, že tohle nikdy neudělám, že tohle se mě vůec netýká.. Ale když jsem začala vypisovat formulář, uvědomila jsem si, že už mám dost načase. Teprve teď jsem si dala do hromady, jak na tom opravdu jsem.
16:00-Brácha je zase zpátky. Až do večera hraje na počítači hry, a já ležím zachumlaná do peřin.
19:00-Hurá, mamka je zpátky! Vylezu z postele a jdu ji přivítat. Díváme se spolu na televizi a povídáme si. Jenže už mě to začíná nudit..v televizi nic není a řeč se začíná stahovt bůh ví kam. V pokojíku si sednu na stůl, a rozhlédnu se kolem. můj zrak upoutá sponka.. je to taková památeční sponka... s ní jsem si poprvé pomohla z trápení. Je hodně ostrá, kousekse z ní kdysi odlomil, takŽe je na ní takový menší ostrý vroubek. Chytnu ji do ruky, a začnu si s ní kreslit po noze. Má akorát tu nevýhodu, že se sem tam sekne, takže se s ní nedá udělat rovná, plná čára. Za chvíli se na mém stehně oběvilo krvavým nápisem HELP ME.. Asi se nudím.. ale je to super..až na to, že jsem do toho znovu spadla.. Něco mě napadne. Chytnu nůžky, a začnu s nimi sponku"brousit".. Teď je to mnohem lepší. Pevně sponu uchopím, a vší silou si vyřežu do nohy dvě čáry-jednu rychle a tu druhou pomalu. Vážně, teď to klouže mnohem líp! Hned toho využiju.. Přes polovinu pravého stehna si vyřežu velké A v kroužku.. krev teče na stůl, a já si s ní kreslím. Pamatuju si, jak jsem u babičky stála před zrcadlem.. Měla jsem strašný absťák, vlastně jako každý den. Ale tenkrát jsem se z tohomálem zbláznila.. Už jsem si dříve všimla, že někdy mívám náznaky slabého šílenstí, ale teďka to bylo něco jiného. dívala jem se do zrcadla, a povídala jsem si sama se sebou. Vždy když jsem mluvila já, sklopila jsem oči, a když luvila "ta druhá" tak jsem se dívala do zrcadla. A jaké hlouposti sem brblala! V noci jsem se pořád usmívala, a smála se bůh ví čemu, a zápěstím jsem přejížděla po ostré hraně postele.. Ještě že už všichni spali, jinak by si asi mysleli, ž jsem blázen. A možná by měli i pravdu. Zvedla jsem se ze stolu, a šla jsem mamce říct, že si už půjdu lehnout. Pod noční košilku jsem si ješté oblékla tmavé tepláky, a vyšplhala jsem na poschoďovku.. Dneska zase neusnu..ale ne, dneska to je přece jiné... S úsmévem na rtech jsem zavřela oči, a odplula do rušné říše spánku..

Pomoc

4. září 2007 v 17:28 | Therrezka |  Sebepoškozování
Pomoc
Kde hledat...

Kde lze najít pomoc?
Zkus oslovit rodiče, někoho z rodiny, kamarády, učitele, obvodního lékaře, vyhlédnutého odborníka.... Určitě se najde někdo v tvém okolí, kdo by ti rád pomohl. Musíš jen překonat strach. Dobrá forma sdělení je dopis, pokud se bojíš mluvit.
Pamatuj, že všechno je lepší než to, čím procházíš a že si s každým řezáním zahráváš se smrtí.
Odborná pomoc:
děti a mládež do 18ti let
http://www.dkc.cz http://www.modralinka.cz
děti, studenti do 26 let
http://www.spondea.cz
dospělí
http://www.psychopomoc.cz
Adresář všech linek důvěry v ČR
Národní linka důvěry pro děti a mládež
Tel: 800 155 555

Dvanáctero

4. září 2007 v 17:28 | Therrezka |  Sebepoškozování
Dvanáctero
12 zákonů života

Mám právo cítit se v bezpečí a mít rodinné zázemí
Mám právo být respektován/a
Nemusím se trestat proto, že mi druzí ublížili
Mám právo být rozrušená/ý či naštvaná/ý a dát tyto pocity najevo jinak než ublížením si
Nemusím před nikým své sebeubližování ospravedlňovat
Soudy ostatních lidí mého chování jsou založeny na jejich vlastním strachu a neschopností porozumět, proto z jejich reakcí necítím vinu
Mám právo na své tělo a mít kontrolu nad tím, co se s ním stane, ovšem nesu také zodpovědnost z tohoto činu.
Mám své pocity a jsem zodpovědná/ý za to, jak s nimi naložím
Nejsem zodpovědná/ý za to, jak ostatní lidé nakládají se svými pocity
Mám právo chtít pomoc v těžkých časech. Není má chyba, jestliže můj život je příliš složitý na to, abych si s ním poradil/a sama.
Mám právo na poskytnutí užitečných informací, které mi pomůžou
Mám právo být léčen/a, jako rovná/ý s jiným pacientem v nemocnici

Vzpomínáme

4. září 2007 v 17:26 | Therrezka |  Sebepoškozování
Vzpomínáme
In loving memory

Je sice psáno, že sebepoškozování je prováděno bez vědomého motivu zemřít. To ale neznamená, že si člověk obecně nepřeje umřít a (nebo) neřízne moc hluboko - hloubeji, než si přeje. I když si myslíš, že máš vše pod kontrolou, není to pravda. V návalu emocí si můžeš ublížit více než by sis přál/a.
Tihle lidé bohužel řízli moc hluboko (vědomě i nevědomě) a jejich život se nevrátí.
Sean Ashton - 1987 - listopad 2004
Anna Thao Nguyen - 18 let
Sarah C. - 18 let
Lako - 19 let
Kayla - 16 let
Niky - 28 let
Steph - 15 let
Cara - 16 let
Alex N'Ghel Carr: 1984 - 22. 3. 1999
Dillan: 15. 8. 1977 - 25. 2. 2003
Levi: 13. 7. 1984 - 28. 1. 2003
Julie-Anne Vogel: 20. 09. 1980 - 31. 12. 2002
Sam: 2. 2. 1982 - 2. 2. 2003
Sammy: 1985 - 20. 5. 2001
Jarrod: 4. 6. 2003
Katie Jenkins: 19. 12. 1986 - 19. 12. 2002
a spousta dalších...
Jsme přesvědčeni o tom, že jejich smrt byla zbytečná a jejich trápení se dalo změnit. Stejně tak jako tvoje.
Popřemýšlej o tom

Co dělat místo sebepoškozování?

4. září 2007 v 17:25 | Therrezka |  Sebepoškozování
Co dělat místo sebepoškozování?
Hodně lidí se snaží potlačit chuť sebepoškození a zápasí tak se sebou samými. Někoho to možná ještě ani nenapadlo. Tady máte pár rad anebo motivů, jak se dá sebepoškození nahradit něčím méně nebezpečným anebo něčím s podobným účinkem. Každopádně je to dobrý začátek ke změně - jak s tím dokázat přestat.
Nejdříve si zkus vzpomenout anebo si uvědomit, co cítíš, když si chceš ublížit. Jsi naštvaná? Toužíš po něčem? Neklidná? Smutná? Máš potřebu si ublížit? Jsi jakoby bez emocí, nic necítíš? Nevnímáš?
K podobným pocitům a ještě dalším tu máš pár činností, které můžeš zkusit. Pojmi je třeba jako motivaci a pokus se vymyslet si i svoje vlastní.
Hněv, nespokojenost, neklid
Snaž se najít něco, co nenásilně zaměstná tvoje myšlenky, něco neobvyklého:
Práskej prázdnou plastovou lahví nebo kousky tvrdého kartonu. Házej starým tričkem nebo ponožkou.
Udělej si látkovou panenku, která bude představovat to, na co jsi naštvaná. Můžeš ji řezat a trhat místo sebe.
Sešlápni plechovku a uvidíš, s jakou rychlostí to najednou dokážeš.
Roztrhej tašku
Vezmi polštář a buš s ním do zdi, do postele...
Roztrhej noviny nebo starou knížku
Vezmi si svůj obrázek nebo fotku a červenou barvou si tam můžeš "ublížit" - udělej si tam, co chceš udělat sobě.
Vyřež si postavičky z hlíny, do kterých můžeš řezat.
Házej led do vany, ve které se roztříští.
Rozlámej klacky.
Lidé, kteří si ubližovali přišli na to, že tyhle věci umí zafungovat, když si chceš ublížit. Začínej pomalu, pokoušej se přijít na to, proč si chceš ublížit, proč cítíš bolest a zlost. Občas to může skončit u pláče, křičení a nadávek. Ale i to ti pomáhá vyventilovat tvé pocity i jinak než sebeubližováním.
Pusť si muziku a tancuj.
Ukliď si pokoj (anebo celý dům).
Jdi se projít, běhat, cvičit.
Vezmi si nějaké mohutné boty a dupej v nich.
Hraj míčové hry nebo tenis.
Smutek, slabost, deprese, melancholie, pláč
Dělej něco pomalého a uklidňujícího, jako dopřání si teplé koupele s nějakým olejem anebo spoustou pěny, schul (stoč) se pod deku, udělej si teplé kakao a vezmi si nějakou dobrou knížku, hýčkej se jakýmkoli způsobem. Dělej, co cítíš, že potřebuješ, aby ses cítila lépe, byla jsi spokojená.
Poslouchej uklidňující hudbu.
Roztírej si krém po těle nebo na místech, kde si chceš ublížit.
Zavolej kamarádce/kamarádovi a povídej si s ní/m o věcech, které máš ráda.
Vezmi si misku s něčím dobrým a pochutnej si na dobrůtkách v posteli, při televizi nebo při čtení knížky.
Navštiv přátele.
Touha po vnímání, nic necítíš, pocit nereálna
Dělej něco, co rázně "probere" tvé smysly:
Snaž se rozdrtit, rozmačkat led (polož led na místo, kde se chceš popálit. Po nějaké době ti tam zůstane podobný červený flek jako od zapalovače)
Nech chvíli prst v nějakém mraženém jídle (zmrzlina), max. však minutu!!!
Vezmi si trochu pálivé papriky nebo pálivého koření.
Natři si aromatickou mast pod nos.
Udeř rukou do stolu.
Přejížděj si LEHCE po zápěstí gumovou páskou.
Dej si ledovou sprchu.
Dupej nohama do země.
Soustřeď se na svůj dech. Pozoruj, jak se tvůj hrudník a břicho hýbou, když nadechuješ a vydechuješ.
Nedokážeš se soustředit
Zaměstnej se něčím (PC hry jako Tetris nebo Mini, psaní na počítači, ruční práce atd) - je to náročné, dostupné a vyžaduje to koncentraci.
Jez hrozinky: Vezmi si je do ruky a vnímej, co cítíš. Pořádně si je prohlédni. Uvidíš, jak jsou nepravidelné a představ si, jakou změnou museli projít než dorostly do téhle podoby. Kruž jimi mezi prsty a představ si, jak asi vypadají uvnitř. Pokus se je popsat. Vezmi si hrozinku do pusy a soustřeď se na to, jak ji cítíš v puse. Přivoň k ní - co ti to připomíná? Jaká je její vůně? Soustřeď se, co se v tobě děje, když na ni máš chuť - vnímáš, jak se ti sbíhají sliny? Vezmi si hrozinku do pusy a pozoruj, jak na ni reaguje tvůj jazyk. Pomalu ji žvýkej, a uvědomuj si, jak se mění její složení a chuť, když ji žvýkáš. Jsou v ní nějaká semínka anebo dužina? Jak je zevnitř odlišná oproti tomu, když´s ji pozorovala zvenku? A konečně polkniJ
Vyber si nějaký předmět v pokoji. Pečlivě si ho prohlížej a potom si podrobně zapiš to, co jsi vypozorovala. Zahrň do onoho popisu všechno - velikost, váhu, složení, tvar, barvu, možné užití, hmatový dojem atd.
Vezmi si nějaký náhodný předmět jako je třeba svorka na papíry a snaž se přijít na 30 odlišných užití.
Vezmi si jakoukoli věc a najdi o ní nějaké informace na internetu Chceš vidět krev
Pomaluj se červeným fixem
Kup si malou lahvičku červené potravinové barvy a mírně ji ohřej v hrníčku s teplou vodou. Barvu si můžeš dát do kapátka, postřikovače anebo ji jiným způsobem nanes na místo, kam si chceš ublížit.
Nakapej si kapátkem, v kterém budeš mít červené potravinové barvivo na oblasti těla, kde si chceš ublížit
Kresli na sebe červenou temperovou barvou.
Než něco z toho zabere, bude to trvat. Důležité je chtít a přesvědčit se o tom, že to funguje. Někdo tehle vnitřní boj mezi sebeublížením si a touhou to nějak překonat nazývá "15ti minutovou hrou" - to je zhruba doba, ve které by měla největší touha po SI pominout.
!!!DRŽ SE!!!

Proč chtít...?

4. září 2007 v 17:23 | Therrezka |  Sebepoškozování
Proč chtít...?
přestat a jak to dokázat
Vítejte v této sekci, jak se navrátit k životu bez ubližování si. Velké množství nápadů, tipů, rad a užitečných metod, které ti můžou pomoci uvědomit si, proč je důležité přestat si ubližovat a také jak na to.
SI je metoda, jak zvládat stres, úzkost, strach, samotu…, ale je to také věc, která se bude zhoršovat. Ovšem s porozuměním druhých, časem a společným úsilím je přání zbavit se sebepoškozování dosažitelné. Můžeš se o to pokusit v soukromí sama/sám a například pomocí těchto rad, které ti dáváme k dispozici. Pokud potřebuješ profesionální pomoc, tato sekce ti ji může pomoci nalézt. Jedním z obtížných rozhodnutí je přiznat si, zda si dokážeš přestat ubližovat sama/sám, anebo budeš potřebovat odbornou pomoc. Pravidlem bývá, že pokud si ubližuješ denně nebo dokonce několikrát denně déle než 3 měsíce anebo více než rok obecně, sama/sám na to nemusíš stačit
Avšak nikdo není schopen přestat si ubližovat, pokud si to opravdu nepřeje a není na to připravený. Většina osob se snaží přestat pouze kvůli okolí, které odsuzuje anebo se samo trápí tím, že si jejich blízký ubližuje. Pokusy na tento popud bohužel většinou bývají nevydařené. Jen ty sama/sám víš, co to sebepoškozování je, s čím vším se budeš na cestě životem bez SI potýkat a co všechno budeš muset překonat - a to jinak než nožem, žiletkou či zapalovačem.. Proto nejdůležitější věcí je, chtít přestat KVŮLI SOBĚ. Hlavně ty sama/sám musíš chtít najít odvahu, jak žít bez SI, mít trpělivost při tom, když se budeš učit vyjadřovat svoje emoce, které si jinak řešil/a ublížením si a dokázat řešit svoje obtížené životní situace - ne před nimi s žiletkou v ruce utíkat.
Nejdůležitější důvody, proč chtít přestat:
Dostaneš zpět svůj život - dokud si nepřestaneš ubližovat, nemůžeš změnit to, kolik věcí v tvém životě je sebepoškozováním ovlivněno.
Protože se nemusíš trestat - sebepoškozováním si moc ubližuješ, jak fyzicky tak psychicky
Protože se z toho stává závislost - sebepoškozování je závislost, která se ti vymkne z kontroly
Abys mohl opravdu cítit
Nikdy víc si nebudeš muset čistit oblečení od krve
Nebudeš se dostávat do potíží, které sebepoškozování přináší
Žádné další výmluvy
Budeš silný
Můžeš pak pomoci přestat i ostatním
Žádné další lži
Žádné další jizvy
Protože každou chvíli takto vidíš staré jizvy
Budeš moci nosit oblečení, které budeš chtít
Ukážeš druhým, že jsi lepší, než si oni myslí
Ušetříš peníze
Můžeš sportovat
Lidé tě budou mít rádi
Nejsi za nic vinná/ý
Nemusíš se stále nenávidět
Budeš na sebe hrdá

Motivy

4. září 2007 v 17:22 | Therrezka |  Sebepoškozování
Motivy se dají hlouběji vypsat do následujích bodů:
utíkání od samoty, depresí a pocitů nereálna
zbavování se napětí
ulehčení si od nepříjemných intenzivních pocitů, které člověk sebepoškozováním překonává a nedokáže je jinak ovlivnit či změnit. Psychickou bolest přemění na fyzickou, protože se lépe snáší a vnitřně člověka netíží. Fyzická bolest také přináší uvědomění si své existence.
zmírnění hněvu: mnoho sebepoškozujících k sobě cítí obrovskou zlost. Ublížení si je způsobem, jak vyjádřit tyto city. Sebepoškozující se totiž bojí vyjadřovat své pocity.
snaha něco cítit: mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu
vytváření si vlastního světa, kam lze utéci od nepříjemných pocitů i sebe samé/ho
způsob, jak se udržet při životě
dosažení lepší nálady
zabránění tak své vlastní sebevraždě
vyjádření psychické bolesti, se kterou se jinak neumějí vypořádat
snaha změnit tak chování či jednání druhých lidí
dát najevo, jak moc se trápí
sdělení druhým, že potřebuje něčí podporu
potlačení sexuality
vypořádat se tak s pocitem, že nikam nepatří a dávat je najevo
připomínání si vlastní bolesti nebo její ověřování - rány mohou sloužit jako zapamatování si, že tyto pocity jsou opravdové
pokračují v chování, které je vlastní dětem - sebepoškozující často přemýšlí "sobecky" a "černobíle" jako děti
trestají se za to, že jsou špatní
dosahují (biochemické) úlevy - to se týká zejména dospělých, kteří byli opakovaně traumatizováni jako děti. Bylo pro ně těžké začít žít "běžný život" a mnohdy se to ani nenaučili. Mají problém s vyjádřením citů, čehož se jim v dětství nedostávalo. SI může ukázat, že člověk vyrůstal v těžkých životních podmínkách.
cítí jistou radost (vědomou či nevědomou) z toho, že druzí vidí jejich trápení
mají kontrolu nad svým tělem
snaží se zabránit, aby se nestalo něco horšího - sebevražda
utíkají od samoty, depresí a pocitů nereálna
zbavují se napětí
ulehčují si od nepříjemných intenzivních pocitů, které sebepoškozováním překonávají a nedokáží je jinak změnit. Psychickou bolest přemění na fyzickou, která se lépe snáší a vnitřně netíží člověka. Fyzická bolest také přináší uvědomění si života.
zmírňují hněv: mnoho sebepoškozujících k sobě cítí obrovskou zlost. Ublížení si je způsobem, jak vyjádřit tyto city, čehož se bojí.
snaží se něco cítit: mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu
uchycují tak realitu, což je způsob jak se střetnout s pocity odcizení od sebe samého i od světa
je to způsob, jak se držet při životě
dosahují radosti
zabraňují tak své vlastní sebevraždě
Alexytimie - porucha vyjadřování emocí
- současný psychologický pojem popisující stav, kdy člověk není schopen popsat to, co cítí. Alexytimie byla jasně spojena se sebepoškozováním ve studii z roku 1996 a je shodná s tím jak lidé, kteří si ubližují často popisují emoční stav před sebepoškozením; často nedokáží určit žádný přesný pocit, který se vyskytoval těsně před touhou si ublížit. Toto je zvláště důležité v pochopení sdělovací funkce sebepoškozování.
Právě alexytimie, neschopnost vyjadřovat pocity, je štítem sebepoškozujících, neboť je snesitelnější necítit nic, než žít v neustálé vnitřní bolesti.
Teorie o sebepoškozování říká, že lidé, kteří se sebepoškozují, obvykle nemají vyvinuty tři důležité životní schopnosti: schopnost tolerovat silné rozrušení, schopnost zvládnout napětí, schopnost pociťovat sounáležitost s ostatními. První z těchto vyřčených důvodů přímo ovlivňuje sebepoškozujícího, ostatní možná souvisí s komunikačními dovednostmi.
Pearlan poznamenává, že když děti zažívají stud a trest ať už psychický či fyzický více než pochvaly a citlivá slova, nemohou cítit od ostatních lásku a nemohou v sobě rozvíjet pocit, že někam patří. Později nejsou schopny vyjadřovat, tolerovat a sdílet své pocity. Nemohou se plně rozvíjet, protože byly zvyklé na to, že se jejich pocity zesměšňovaly nebo trestaly. Mají pocit, že některé jejich pocity nejsou přijímány a nesmějí porušit svůj dokonalý obraz před ostatními. Schopnost takovýchto dětí přijímat sebe samého jako cennou bytost, se může vyvinout, pokud cítí lásku a sebepřijetí. Jejich existence a schopnosti nesmějí být očerňovány buď přehlížením anebo hrubými činy či slovy.
Nakonec Haines a Williams (1997) objevili, že ubližování sobě samému představuje ještě mnohem více problémů. Pomoc se musí řídit tím, aby se člověk učil neutíkat před vlastními problémy a přijal svoji nedokonalost (omezoval kontrolu nad svým chováním a jednáním). Zpočátku může tato snaha vést k dalšímu sebepoškozování - jakýmsi trestům za svoji nedokonalost.
Demografický přehled
Conterio a Favazza odhadují, že 750 z 100 000 obyvatel se sebepoškozuje. Ve svých výzkumech z roku 1986 zjistili, že 97% sebepoškozujících byly ženy a sestavili profily typických sebepoškozujích se. Obvykle je to žena mezi 20 a 30 lety a ubližovala si již dříve ve svých teenagerovských letech. Pochází se střední nebo vyšší střední třídy, je inteligentní, vzdělaná, z prostředí s fyzickým nebo sexuálním zneužíváním nebo z domova, kde byl jeden z rodičů alkoholik. Ani poruchy příjmu potravy nebyly vyloučeny.
Další poznatky z výzkumu:
Řezání: 72%
Pálení: 35%
Sebebití: 30%
Nenechat rány, aby se zhojily: 22%
Vytrhávání vlasů: 1O%
Lámání kostí: 8%
Více metod dohromady: 78%

Kdo, co a proč...

4. září 2007 v 17:20 Sebepoškozování

Spouštěcí faktrory vedoucí mladé lidi k sebepoškozování

  • odmítnutí od důležitého člověka
  • vina nebo pocit ztráty kontroly nad sebou samým
  • pocit neschopnosti

Kdo se sebepoškozuje

  • začátek sebeubližování je mezi 10. - 16. lety
  • nastane zásadní změna v životě člověka (rozvod rodičů, smrt)
  • v rodině se objevovalo či objevuje násilí, týrání či zneužívání
  • jsou přítomny pocity úzkosti, strachu, ublížení, hněvu, odmítání nebo opuštění
  • ztráta "citů" anebo potřeba kontroly

Co sebeublížení přináší:

  • projevení vnitřních citů na povrch
  • překonání negativních pocitů
  • vyjádření a(nebo) potlačení hněvu cítěného k sobě či ostatním
  • živější a reálnější pocit

Co sebepoškozování vyjadřuje

  • volání o pomoc
  • pozornost ostatních
  • sdělení, že si druhý může přát hospitalizaci (odpočinout si)
  • pocit, že stále dělá něco špatně